Stále existuje i v přelidněné Evropě mnoho míst, kam když přijdete a rozhlédnete se, nespatříte vůbec žádné stopy po lidské činnosti. Toto údolí v Bernských Alpách je jedním z nich. Jeho boky jsou prorostlé neprostupnými keři, na dně přelézáte velké spadané kameny a nad vámi jsou jen ledovcové kary, nad kterými ční jako ochránci údolí horské vrcholy.
„Tisíce unavených, nervy otřesených a přecivilizovaných lidí začínají zjišťovat, že jít do hor znamená jít domů; že divočina je nutností.“